Jdi na obsah Jdi na menu

Likvidujeme populaci ježků tím, že se o ně přes zimu staráme?!

23. 3. 2012
Častokrát jsem se v poslední době setkal s názorem, že pokud člověk před zimou vykrmí a zazimuje ježka z pozdního vrhu (který nestačil do zimy nabrat potřebnou váhu a byl odsouzen k uhynutí), přispívá tak k degradaci populace. Že někteří rádoby ochranáři svou aktivitou vlastně ježky pomalu likvidují, protože jimi zachránění jedinci si v sobě nesou geny pro pozdní vrhy, které budou předávat dalším generacím a ohrozí tak celou populaci ježků.

 

Položil jsem si mnoho otázek, na které jsem intenzivně hledal odpovědi, abych si vytvořil svůj vlastní názor na tento problém: "zachraňovat nevykrmené ježky nebo vše nechat na přírodě?". Některé z otázek pak pokládám i v tomto článku (úvaze), včetně odpovědí, které jsem nalezl. Jsem si ale jistý, že máte jiný názor (jinou odpověď) na kladené otázky! Nenechte si je tedy rozhodně pro sebe a podělte se o ně s námi v diskuzi a vnesme tak více světla do této problematiky.

1.Tou nejdůležitější otázkou bylo, kde berou oponenti tohoto směru ochrany ježků svou jistotu, že lidmi přes zimu odchovaní ježci jsou hrozbou pro populaci.

Několik dní jsem hledal odpověď na tuto otázku. Psal jsem na různé instituce a diskutoval o tomto tématu se svým okolím, abych zjistil, že uneexistuje žádný dostupný výzkum na toto témau.

Dospěl jsem tedy k názoru, že kdosi vyslovil domněnku o možném riziku pro budoucí generace ježků. Toto riziko zde samozřejmě je, protože ho nikdo nevyvrátil, ale na druhou stranu jej také nikdo nepotvrdil (například nějakým výzkumem nebo podobným příkladem z ochrany jiného druhu).

2.Další otázkou je, proč se rodí ježčí mláďata takto pozdě?

Je běžným jevem v přírodě, že ježci v našich podmínkách mívají někdy dva vrhy v roce. Přijde-li zima brzy, ježčata se nestihnou vykrmit a uhynou. Pokud ale zima přijde později a je mírná, ježčata získají dostatek tukových zásob aby zimu přežila a v příštím roce se mohla zapojit do rozmnožování (a to vše pod taktovkou přírody).

Pozdní vrhy (srpen, září) tedy nejsou žádnou zvláštností. Nedá se proto říci, že ježek, který se pářil a měl potomky s koncem léta je nebezpečný pro další generace, neboť druhé vrhy jsou absolutně přirozené (podle přírody).

3.Co myslela příroda druhým vrhem?

Zde mi přichází na mysl otázka, proč vlastně druhé vrhy jsou (jsou-li dle některých teorií nebezpečné)? Chtěla příroda jenom potrápit ježčí mámy a nechat jim uhynout potomky? Nebo zařizovala prostřený stůl predátorům, kteří pak tato zmrzlá ježčata v zimě najdou a sežerou?

Nebo je to pozůstatek doby, kdy v našich podmínkách nebyla taková zima a ježci si mohly dovolit dva vrhy v roce s nižším počtem mláďat? Například v severněji položených oblastech výskytu ježka se rodí pouze jeden vrh v roce, ale s vyšším počtem mláďat. Měli by k tomuto trendu směřovat i naši ježci?

(Vzhledem k některým úvahám o globálním oteplování si budou moci ježci brzy dovolit i tři vrhy v roce.)

4. Je ježek z druhého vrhu v období jarního páření ještě pohlavně nedospělý a proto se páří až na podzim?

Tady by mohl být zakopán pes celého problému. Jenže pohlavní dospělost ježka je uváděna od 6 do 8 měsíců věku. To znamená, že pokud se ježek narodí na konci srpna, má v období jarního páření, které probíhá od dubna, za sebou již 7 měsíců života. To je dost na to, aby byl již pohlavně dospělý a mohl se pářit.

Pokud by byl ježek pohlavně dospělý přesto až po osmém měsíci věku, bude se pářit v květnu a ne až v jakémsi druhém turnusu. Samec se bude pářit pokud najde ještě nějakou říjnou samičku a naopak. Samičky s největší pravděpodobností nepřicházejí do říje pouze v dubnu a pak až v červenci, ale vždy bude záviset na věku ježka a dalších faktorech.

5.Připusťme ale, že ježek bude pohlavně dospělý až v červenci (po 10 měsících života). A bude mít snahu se pářit. Co se stane?

Pokud se bude jednat o samce, je tento problém vyřešený, protože pokud nebude říjná samička, má samec smůlu. Žádná mláďata tedy nebudou.

Pokud se bude jednat o samičku, která si najde samce, narodí se mláďata v pozdním vrhu. Tato mláďata pak nestačí nabrat dostatek tukových zásob do příchodu zimy a uhynou (pokud je neobjeví člověk a nedostáváme se tak k bodu č. 2). Koloběh je uzavřen. Pomohli jsme tak vlastně pouze jednomu ježkovi, který se přes rok krmil hmyzem (což můžeme považovat také za užitečné). Tento ježek ale bude již v příštím roce připraven k páření i na jaře a je tedy vše opět v normálu.

6.Jakým způsobem jsou ježci z pozdních vrhů hendikepování oproti ježkům z vrhů prvních?

Pokud nebudeme brát v potaz domněnku o zmršených genech (neprokázáno), ohrožuje tyto ježčata pouze čas a dostupnost a množství potravy a predátoři. Najde-li tedy člověk v přírodě ježka, který se nestačil vykrmit na potřebnou váhu, nemusí být tento ježek hendikepován oproti dříve narozeným ježkům. Pouze neměl dostatek času. Toto mu ale nahradí člověk, který jej vykrmí, zazimuje a na jaře vypustí skvěle připraveného do života (ježek je tlustý, bez parazitů) – možná lépe připraveného než ježka, který zimoval v přírodě.

7.Dokáže ježek, který byl v lidské péči žít svůj život v přírodě?

To je velmi zajímavá otázka. Zde rozhoduje čas, který ježek strávil se svou matkou a sourozenci.

Není například přesně určený věk, kdy si ježek vtiskne podobu matky (nebo sourozenců) jako svého budoucího partnera pro páření (tzv. imprinting). Pokud by byl z přírody malý ježek odebrán příliš brzy, nebude vědět, s kým se pářit. Rizikem také bude, jestli si dokáže sám hledat potravu v přírodě, pokud mu byla celou dobu podávána v misce nebo stříkačkou. Bude si také umět stavět hnízdo (pelíšek) a dokáže sám zazimovat?

Tohle všechno řeší správná péče o ježka. Velmi mladí ježci by měli žít ve společnosti jiných ježků a kontakt s člověkem by měl být minimální. Potrava musí přejít od kašiček po tvrdou či tuhou stravu, aby ježek uměl žvýkat. A dokonce by čas od času bylo dobré podstrčit ježkovi potravu, která má snahu utéct.

Pokud člověk bude o ježka správně pečovat, má vypuštěný ježek velkou šanci přežít. Pokud ježek nebude schopen v přírodě přežít, uhyne nebo se stane potravou (člověk o ježka pečoval zbytečně, ale přírodě tím asi moc neublížil).

U ježků, kteří byli přes zimu v péči člověka a kterým byla instalována vysílačka při jarním vypouštění, dokázali přežívat ve volné přírodě po dlouhou dobu (samozřejmě s přítomností určité mortality, která je běžná u takto mladých jedinců).

8.Pomáhat tedy ježkům nebo ne?

Díky lidské činnosti zahyne na silnicích i mimo ně mnoho ježků. To je skutečnost, s kterou příroda nepočítala. Je tedy důležité ježky chránit.

9.Otázkou však zůstává jak?

V první řadě bychom neměli ježkům ničit jejich biotopy, popřípadě bychom jim mohly vytvářet ideální prostředí (přečtěte si článek Davida Čípa "Životní prostředí pro zimující ježky".

V druhé řadě zajistit výzkumy, které nám přiblíží život ježků. Které nám mohou říci, jak nejefektivněji ježky chránit(třeba tomu pomůže i výzkum Přírodovědecké fakulty UK prezentovaný článkem Jany Kalendové na tomto serveru s názvem ""Ježek a jeho výzkum"). Tyto výzkumy pak respektovat (i kdyby se potvrdilo, že lidská péče je pro ježčí populaci nebezpečná a lidem se tento závěr výzkumu nelíbil). Výzkumy by však měly být alespoň dva a na sobě vzájemně nezávislé.

V ruku v ruce s výzkumem pečovat o mladé nevykrmené ježky a na jaře je vypouštět do přírody. Stejně tak se v záchranných stanicích snažit o záchranu ježků, kteří byli zraněni a u kterých je možné je navrátit do přírody. Péče o ježky však musí mít svá jasná pravidla, která zajistí, že nebudeme do přírody vracet hendikepované jedince.

Pokud Vám připadá, že jsem si otázky kladl účelově, položte v diskuzi i jiné otázky. Společnými silami na ně najdeme odpověď. Vyvraťte i mé odpovědi na již položené otázky.

zdroje:
www.csop.cz
www.priroda.cz
www.jezekvnouzi.estranky.cz
časopis ABC
Anděra a Horáček;Poznáváme naše savce

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA